Vzpomínal si, že tenhle šlágr kdysi zpívával jihošvédský zpěvák a jak vyzpívával slova svým širokým jihošvédským dialektem. Na desce doprovázely každý verš písničky salvy smíchu, které byly zřejmě nakažlivé, protože Inga, Rolf i Ingrid se svíjeli smíchy.

Martin Beck nehnul brvou. Nepodařilo se mu vyloudit ani úsměv.

Aby děti nezklamal, vstal, otočil se k nim zády a předstíral, že na stromku upravuje svíčky.

Až když se gramofon zastavil, zase si sedl. Ingrid si utírala slzy a podívala se na něho.

"Táto, ty ses vůbec nesmál?" řekla vyčítavě.

"Ba jo, je to ohromná deska," řekl nepřesvědčivě."

"Tak si ještě poslechni druhou stranu," řekla a desku obrátila."Tahle se jmenuje Jolly Coppers on Parade."

"Přehlídka veselých poldů," překládal Rolf.

Ingrid si zřejmě desku přehrála už několikrát. Zpívala se smějícím se policistou perfektní dueto:

There's tramp, tramp, tramp, Ať the end oí the street, rt's the jolly coppers walking on parade And their uniforms are blue.

And the brass is shining too A fíner lot of men were never made...

Smrček voněl, svíčky hořely, děti zpívaly a Inga se choulila do nového županu a ukusovala hlavičku prasátka z mandlového těsta.

Martin Beck seděl v předklonu s lokty opřenými o kolena a bradou v dlani a civěl na smějícího se policistu na obalu desky.

Myslel na Stenströma. Vtom zazvonil telefon.